Osmý ročník Videofestu se konal opět ve Velkém sále hotelu Palcát v sobotu 26. října. Hostem byl tentokrát scénárista a režisér, autor filmu "Rok ďábla" a ďábel sám, Petr Zelenka !!!

Organizátoři měli jako obvykle napilno s posledními přípravami techniky a výzdoby, ale to ještě netušili, že se na ně chystá zásadní zrada.
Pro větší divácký komfort byl opět sjednán projektor se zadní projekcí - firma, která ho měla tentokrát dodat, se ale ukázala jako naprosto diletantská grupa - prvním náznakem bylo již to, že projektor přivezli o týden dříve bez předchozího telefonátu. Jejich chyba, řeknete se. Příští týden tedy přijeli znovu, ve správný čas, ale vehikl, jenž s sebou přivezli, se ukázal jako naprosto nepoužitelný. Jeho svítivost dosahovala parametrů zhruba tak úplně první Edisonovy žárovky a plátno, které jsme se snažili napínat přes hodinu, kvalitou a barvou silně připomínalo hlavní plachtu Kolumbovy Santa Marii po návratu z objevné cesty na americký kontinent. Tehdy člověk pochopil, jak to měli mořeplavci v dávných dobách těžké.

V poslední hektické hodině se podařilo sehnat poměrně kvalitní a hlavně fungující přístroj s přední projekcí a plátno bylo s pomocí několika zdatných námořníků uvedeno do křehce vyváženého stavu, sál se uspokojivě plnil a mohlo se pomalu začít.

O nádhernou, tentokrát z větší části animovanou znělku Videofestu se postaral Jan Míka ml. z Tábora, student FAMU Praha, jinak věrný příznivec a aktivní účastník předchozích ročníků. Program byl klasicky a osvědčeně členěn do tří bloků, první dva byly věnované amatérům a třetí Petrovi Zelenkovi.

Celý večer byl pojat v ďábelském duchu, což bylo zřejmé jak na dekoracích tak na žhavých pohledech některých dívek a žen.

Po přestávce, na začátku bloku věnovaného hostovi, vystoupili plivači ohně. V množství dýmu, které vyprodukovali, nebylo možné pořídit kvalitní fotodokumentaci, takže o tento zážitek zůstanete ochuzeni. Stejně jako o moment, kdy oheň vyšlehnuvší z úst jednoho z aktérů ohnivé show zapálil dekoraci z krepového papíru a vypukl menší požár, který se však díky duchapřítomnosti (nebo zkušenostem?) ohňostrůjců samotných podařilo uhasit vodou rychle přinesenou ze zákulisí.

Večírek měl dokonalý spád, obsluha v barech byla rychlá a příjemná, hosté malí i velcí se dobře bavili a organizátoři si mohli na závěr uvolněně oddychnout...

... a ti úplně dospělí, kteří ještě neměli dost, se sešli na afterparty v táborském Melounu, kde pokračovali do samého rána.

A na závěr bonbónek v podobě jednoho ďábelského frňáku, který byl také přítomen - kdo uhádne, komu patří ?

© Libor Mikeš & S.V.K.T. 13